Vladislav Vančura - Markéta Lazarová
Próza Vladislava Vančury Markéta Lazarová je historickým epickým románem z bouřlivých a nejednoznačných dob středověku. Není to jediný historický román ve Vančurově tvorbě. Dalšími Vančurovými díly jsou např. Kosmas, Obrazy z dějin národa českého atd.
Vančura se v tomto svém díle obrací do minulosti, aby upozornil na hodnoty, které v člověku zůstanou navždy, a sice lidské usilování o sebe sama, o boj o život, láska k životu. Nepochybně šlo také Vančurovi o to, aby zachytil určitou dobovou epochu, její atmosféru a charakteristické znaky, vztahy lidí v ní a dobové hodnoty. Co velmi přispívá kvalitě díla, je fakt, že autor nezneužívá čtenářovu neznalost o středověku a nekonstruuje široké epické děje. Naopak. Vančurovi jde především o člověka samotného, o jeho morální rozměry a srovnáva tehdejšího člověka s člověkem 20. století. Dále zachycuje trvalou a neuhasitelnou energii života-energii dobrého života, na níž se dá stavět a o niž se dá opřít. (Trochu idealistické, pozn.autora.)
Hned po člověku - jedinci - se Vančura věnuje celému spektru středověké společnosti. Shledává, že se v mnohém obě společnosti (středověká I současná) podobají. Nutí je k tomu, aby ve vlastním zájmu necítili lásku k jiným a za svým cílem šli s dravčí touhou "přes mrtvoly". Ukazuje čtenáři společnost nepřátelskou, nepoctivou, buržoazní společnost kapitalistického řádu. (Zde je nutno dodat, že Vančura vstoupil roku 1921 do KSČ.) V tomto díle Vančurovi splývají pojmy "společnost" a "člověk". Jedinec žije u Vančury tak a chová se tak, jak ho k tomu společnost vede, a jak naoplátku určuje on ji. A společnost není v Markétě Lazarové bezejmenná abstraktní šeď v pozadí - je to konkrétní společenství jedinců z masa a krve.
Velmi zajímavý je sloh, jakým je Markéta Lazarová napsána. Z této prózy je zřetelné, že není určena pro masovou veřejnost, jako díla, která čtenář přečte za jeden večer, odloží a zapomene. Je to dílo určené opravdu pro ty, kdož si to opravdu přečíst chtějí. Vančurovo dílo je psáno leckdy nesrozumitelným (pro generaci 90. let) jazykem. (Takto např. působí věta:"A on jí a ona se tomu smála.") Vančurovi se zde podařilo, co bylo zřejmě jeho záměrem. Aby si čtenář přečetl knihu celou, slovo za slovem. A opravdu, po vynechání byť jediného odstavce se čtenář ztratí v ději a musí se vracet.
Autor také nepředkládá děj čtenáři jako vypravěč, který se drží v pozadí a neprojevuje své názory. Naopak Vančura svým vyprávěním neustále fandí jedné straně (Kozlíkům) a svým způsobem k tomu nutí i čtenáře. Tím, že fandí právě Kozlíkům, ukazuje čtenáři cestu a boj lásky a dobra proti nenávisti a zlu.